Rugby v Anglii - RWC 2015

Kouzlu rugby jsem propadl již před čtyřmi lety, kdy se konalo mistrovství světa na Novém Zélandu. Časuvý posun mně vůbec nevadil, protože jsem byl zrovna nemocný a marodoval. Hra mě natolik uchvátila, že jsem si řekl, že na další mistrovství do Anglie pojedu. A tak jsem začal sledovat stránky světového rugby, zaregistroval se na oficiálním webu a už jen čekal jak to dopadne. Z podaných žádostí na utkání Argentina - Nový Zéland hraného ve Wembley a dvojzápasu hraného v Newcastlu Nový Zéland - Gruzie a Skotsko - Samoa, mně nakonec vylosovali pouze ten nejméně lukrativní a to Skotsko - Samoa. Ale tak co, Skoti to měli do Newcastle kousek, tak atmosféra byla zaručená.

Jako první překážka se ukázalo, jak se dostat do Newcastlu. V době registrace zápasů, většina společností nabízela lety Praha - Newcastle nebo Vídeň - Newcastle a zpět v rozmezí 3000-4000Kč. No a pak jsme nebyli schopni se dostat pod 7500Kč. Tak jsme začali hledat různé alternativy (letěli jsme dva, ještě můj spolužák z gymplu). Varianta letět pouze do Londýna a z tama do Newcastlu vyšla úplně stejně, protože jeden let byl v neděli, no a letět pouze do Londýna a pak vlakem vyšlo ještě hůř. Jen tak pro zajímavost, vlak pouze do Newcastlu stál přes 60 liber. Naštěstí se mně podařilo najít další možnost (musím přiznat, že úplnou náhodou) jak se do Newcastlu dostat. Ve Velké Británii existuje společnost, velmi podobná té naší se žlutými autobusy, která se jmenuje Megabus a poskytuje cesty po celé Velké Británii. Cesta do Newcastlu a zpět vyšla na 16 liber. Pro porovnání autobus ze Stansted na Victoria Station a zpět stál 18 liber a vlak pouze z Victoria Station do Gatwicku 20 liber.
Aby jsme nemuseli řešit ubytování, rozhodli jsme se celou cestu naplánovat tak, že jsme noc strávili v autobuse na cestě do Newcastlu a zpět. V pátek ráno jsme odletěli z Prahy a v Londýně jsme byli 10:00 místního času a autobus do Newcastlu nám odjížděl ve 22:30. Špacírem dlouhým 15km jsme obkroužili Temži od Victoria Station přes Tower a Big Ben zase zpátky. Z Londýna jsme vyrazili asi ve 23:00 a musím říct, že nasednout do správného autobusu bylo docela o nervy, protože chaos to byl převeliký. Cesta trvala něco málo přes 5 hodin (vzdálenost je cca 450km). Když jsme dorazili do Newcastle, bylo po čtvrté ráno, ale zaplať pánbůh za Mca. Klasická snídaně nám dodala sílu. No musím uznat, že i když má Newcastle 1/4milionu obyvatel, tak centrum jsme měli obejíté za jednu hodinu. Tak jsme už jen tak bloumali po nábřeží a vyhřívali se na ranním říjnovém sluníčku.


Kolem desáté jsme začali hledat restauraci na snídani a prolezli jsme hodně uliček než jsme něco našli, kdy by bylo vůbec otevřené. Ale kam jsme zapadli, tak to stálo za to. Za krásných 6,5libry jsem si dal Full English breakfest a musím říct, že v neděli, kdy jsme hledali něco ke snídani v Londýně, jsem na na ni velmi intenzivně vzpomínal. Po snídani jsme se vydali obhlédnout funzónu, koupili suvenýry a ochutnali piva, která tam prodávali a odtud přímo na zápas. Musím teda říct, že při rozcvičce si s tím šišatým nesmyslem kopali přímo do náruče na dobrých 50m. Postupně se začalo zaplňovat hlediště, kde převládali kilty. Ale ani Samoánci nebyli bez podpory. Tak čtvrtka stadionu je intenzivně povzbuzovala a vzhledem k tomu, že moc exoticky nevypadali, tak to pravděpodobně byli zapchšlí Angličani, protože v tu dobu již věděli, že nepostoupí ze základní skupiny a asi to nepřáli ani Skotům, kteří by si vítěztvím zajistili postup. Sice se mně nepodařilo získat lístky na Nový Zéland, aby jsem zažil husí kůži z jejich Haky, Samoa má taky svůj rituál, který se jmenuje Siva Tau, a když není tak uhrančivý jako Haka, svoje kouzlo má obrovské.

První půlka byla naprosto strhující, kdy rugbisté Samoi hráli neuvěřitelně. Položili 3 pětky a až na závěr, kdy Skoti snížili položením pětky, jim nic významného nedovolili. Styl hry Samoi v prvním poločase si vybral svoji daň a postupně odpadali, až je Skotové porazili, myslím, že 36:33 a tím si zajistili postup do čtvrtfinále. Byl to nádrherný zápas plný akcí a hlavně pětek. Po zápase jsme se vydali zpět do funzóny, kde jsme sledovali na obrovské obrazovce, tipoval bych, že na délku měla hrubě přes 10m, zápas Austrálie s Walesem. U toho jsme si dali k večeři fish and chips. Následně jsme se přesunuli do párty stanu, protože už začala být dost velká zima a tam jsme očekávali na utkání Anglie - Uruguay. I když Anglie už nemohla postoupit, potřebovala vyhrát, aby si zajistila přímou účast na dalším mistrovství světa. Tak jak jsou angličtí fanoušci vyhlášení, že fandí i když se prohrává, tak velkým zklamání pro mne byli. Celé utkání sledovalo tak deset lidí, zbytek se věnoval převážně alkoholu.
Když skončil poslední zápas dne, přesunuli jsme se do centra, kde jsme čekali na autobus zpět do Londýna, který odjížděl v 01:30. Do Londýna jsme se vrátili v 08:00 ráno, trochu doplnili kulturní vzdělání ve Westminstru a Hyde parku a večer jsme odletěli z Londýna. Já do Prahy a kamarád do Amsterdamu, kde naše fotbalová repre hrála poslední utkání kvalifikace na EURO 2016.

© 2020 LandSpace projekty, s.r.o., všechna práva vyhrazena, webdesign: FormSoft s.r.o.